Turecko
Turecko má svůj národní zápas, který provozují zápasnicí, zvaní „Pehlívan“ (Pehluan). Turečtí zápasníci se vyznačují silným krkem a zády, velice vyvinutými stehny a lýtky a silnýma rukama. Jejich ruce byly jako kleště a své váhy a síly využívali hlavně ke stržení soupeře k zemi, válení a drcení. Rychlost a ohebnost byly již menší.
Do zápasiště vstupuje turecký zápasník v krátkých kožených kalhotkách, přiléhajících těsně k tělu; celé tělo, hlava a obličej jsou silně napuštěny olejem. Zápasu předchází delší obřad, který vrcholí v proslovu rozhodčího, pronášeném ku klečícím zápasníkům, obsahujícím napomenutí i slib asi tohoto obsahu:
Allah jest Bůh a Mohamed jest jeho prorok.
Osvícený zápasník Hamsa jes náš otec;
jeho čistá duše nám poskytuje všude svoji milost,
proto nikdy nenadužívejte síly svých paží,
neboť zápasiště jest polem cti!
Jak mnozí již jako mladí lvové vykročili,
aby ukázali sílu svých paží,
aby pak, spoléhajíce na svou sílu, podlehli potměšilé slabostí,
proto, nehonos se nikdo svým vítězstvím!
Poražený ale, snes svou lítost bez hněvu a záští!
Allah vám dopomoz ku zdaru!
Ve jménu Prorokově!
Zápasníci třikrát předstoupí a silně se ukloní, pak si silně tlesknou na stehna a vrátí se na pokraj zápasiště. Zápas započnou se silně předkloněným tělem, nohy jsou co nejvíce zakročeny dozadu. Ruce se zkříží na zádech a druhou rukou se snaží zápasnicí vzájemně uchopit za kalhoty a nohy, při kluzkostí namaštěného těla skýtají nejlepší možnosti k útoku.
Vykrucování prstů je zakázáno. Dovoleny jsou všechny chvaty volného zápasu a proto jsou Turci dobrými zápasníky ve volném stylu. K porážce postačí sezení v přímé pozici, dále dotek země jedním ramenem, anebo nesení soupeře tři kroky, aniž by se tento dotkl země.
Most, který jest v moderním zápase výbornou obranou, platí rovněž za porážku.
Přerušování zápasu jest libovolné. Zápasnicí se procházejí za účelem osvěžení, napití, nebo aby si utřeli pot z obličeje nebo aby se polili vodou.