Řecké kořeny zápasu a Řím

Odedávna byl člověk, pán tvorstva, odkázán v boji o svoje bytí pouze na tělesné síly, udělené mu přírodou. Až sem sahají stopy dnes tak vyspělého zápasnického umění.

Zápas byl pěstován po celém světě, všude ovšem jiným, svérázným způsobem, účel je ale všude stejný – porazit soupeře a učinit jej bezbranným.

Soustavně začali pěstovat zápas staří Řekové, kteří jej zdokonalili, vynalezli chvaty a stanovili také první pravidla. Podle pověstí stanovil tato pravidla Theseus. Staletým pěstováním zdokonalili Řekové zápas tak, že jejích zápasnická škola je až dodnes základem pro všechny ostatní. V Řecku se zápasilo různým způsobem. Ve stoje, vleže a užívalo se i bolestivých prostředků, jako kroucení a mačkání prstů, úderů, podrážení nohou atd.

V zápase staří Řekové dosud předstižení a ani dostižení nebyli.

Ve starém Římě se pěstoval zápas v cirku, ale to byly již jenom nezdravé výstřelky z upadlého Řecka. Provozovali jej placení gladiátoři, kteří nehleděli na tělesnou krásu, ale pěstovali jen objemná těla a hrubou sílu.

Zápas ve středověku >>