Švýcarsko
Ve Švýcarsku se rozeznávají dva druhy zápasu: zápas a „Schwingen“. Oba tyto druhy se podstatně liší od moderního zápasu. V obou se provádí útok na nohy a nohama, hákování a podrážení nohou, průvleky skrze nohy, přehozy, pří nichž pod soupeřem proklouznou hlavou a pomocí chycení za stehna se vyzdvihne do výše. Zakazuje se chytání za šaty (při zápasu) a začíná se v přímém postoji, Schwingen povstalo údajně ze starého německého zápasu „Raufen“ a nosí se při něm kalhoty, které sahají od boků do půli stehna a na konci jsou zahrnuty.
Zápas se zahajuje v postojí nebo v kleku. V každém případě však musí zápasník uchopit svého soupeře pravou rukou za popruh vzadu na kalhotech a levou rukou za pravou paži. Po provedení tohoto počátečního záběru mohou se další chvaty nasazovat libovolně. V zápase se pokračuje také na zemi a ke zdvihání soupeře je možné použít uchopení za kalhoty na sedací částí. Přednost se dává chvatům, jimiž se soupeř vyzdvihne do výše a hodí se pak k zemi, k čemuž se používá nejčastěji chvatu v rozkroku. Pomocí tohoto chvatu se provádí překoty z postoje i pokleku.
Schwingen je oblíbený národní sport Švýcarů, hlavně horalů, v němž se pořádají veliké soutěže o různé tituly. tento zápas má starou a slavnou tradici a vítězové se těší veliké vážnosti. Vítěz více za sebou následujících soutěží se nazývá „král švihů“ (Schwingerkönig). Ve švýcarském zápase se pokládá za poraženého ten, kdo se dotkl země lopatkami, zády nebo sedací částí, anebo kdo se zároveň dotkl země šíjí a patami. Švýcaři si přinášejí do zápasu cenné prvky ze „Schwingen“ a jsou proto také výborní volnostylaři.
Obdobou Schwingen je tyrolský zápas Rangeln.